Z Canterbury Cathedral v Saint Lucia, relives vraždu Thomase Becketa

Představte si, že vstupem do kostela ve večerních hodinách a ocitáme katapultoval zpět v čase, přesně 1170, užaslí diváci, účastníky tragédie rozvíjející se před našima očima, s charaktery, které zhmotní v publiku, které se objevují náhle ze zadní části kostela, z bočních dveří, zpoza oltáře, v atmosféře, tak pozoruhodné, že téměř okamžitě získal dojem, že to, co se děje, není divadelní fikce, ale realita.

Utrpení Thomase Becketa v jeho rozhodnutí, že nebude se ohýbat k vůli krále a šanci stát silný, výběrem mučednictví spíše než pozemské slávy; jeho vnitřní muka, podněcoval by tempters; zoufalství ženského sboru, který již nyní prorokují nebezpečí pro arcibiskupa a k jejich přežití; il tentativo del sacerdote di salvare il suo superiore per il bene di tutti, diventano il nostro tormento, naše obavy, Naše naděje na spásu.

Do konce roku, známé historické události, ale ne méně participativní a bolestivé.

To vše se stalo v kostele Santa Lucia na trávníku, se stal na dvě noci, giovedì e domenica scorso, Katedrála Canterbury, kde společnost herců, pod pečlivým vedením Thomase Carli, představený “Vražda v katedrále”, Slavný drama Thomas Stearns Eliot inspiroval atentát na arcibiskupa Canterbury Thomase Becketa, došlo 1170 homonymní katedrála.

Původní text, částečně upraven ze stejného Carli, s některými škrty a změny finále, vyvrcholila v bezprostřednosti smrti rukou rytířů krále, a s výskytem anděla, Nic od poezie a dramatu původního textu.

To má vliv na dovednost herců, této společnosti, která vypadá poprvé na jevišti v kompozici dnes, s názvem, ale které se nacházejí.

Dvanáct lidí, pět žen a sedm mužů, některé z nich z předchozí zkušenosti s “Deníky scene”, společnost dětí, které navštěvují kostel Svatá Lucie, Jiní jejich první herecké zkušenosti, ale které mají co závidět závažných profesionálů.

Matt Lattanzi

Podle čísla 53 - Rok II 25/02/2015